Pomóc, na Bali mě okradla opice!

Byl krásný slunečný den na „ostrově bohů“ na Bali. Po celodenním výletu jsme si udělali přestávku poblíž „surfařského ráje Uluwatu“, na pláži Padang Padang.

Sestupovali jsme k pláži dolů, měla jsem na sobě dlouhé šaty až na zem, které jsem si na Bali koupila a v kterých bylo neskutečné teplo. Byla jsem sama na sebe naštvaná, že jsem si je vzala a nevzala si na sebe něco krátkého, ten den jsem sebou neměla ani plavky.

Už při cestě dolů jsme viděli, že pláž je přeplněná lidmi. Naštěstí dole na pláži byly stánky s oblečením, kde prodávali šaty a měli dokonce i plavky. Těšila jsem se až si nějaké koupím a záplavu si v oceánu.

Vybrala jsem si háčkované bílé dvoudílné plavky a koupila si je. Nikde nebyla možnost si je vyzkoušet, tak jsem jen podle oka odhadla velikost. Hned jsem s nimi běžela na záchod se převléknout.

Nemohla jsem se dočkat až ze sebe shodím ty dlouhé šaty, převléknu se do plavek a budu moct konečně skočit do oceánu. Plavky mě byly trochu malé přes prsa, ale to mě vůbec nevadilo, byla jsem ráda, že mám vůbec nějaké.

Nechtěli jsme být v davu mezi těmi lidmi na pláži, proto jsme se vydali kousek dál a našli si místečko, kde nikdo nebyl… jen kameny, za které se dalo schovat, světlý písek, krásně modrý oceán a téměř bez vln… nádhera!

Opravdový „ráj na zemi“…

Úžasné místo na to, jít si zaplavat a zchladit se po celodenním pobytu na sluníčku.

Sundala jsem si svou balijskou kabelku, položila ji do písku a kabelku jsem překryla šaty tak, aby kabelka nebyla vidět, kdyby šel náhodou někdo kolem, když budeme ve vodě. Přítel měl batoh, ten si položil vedle mých věcí a taky ho překryl oblečením.

Běželi jsme do vody, plavali jsme, občas se podívali na naše věci, jestli tam jsou.

Vše se zdálo být krásné, ale ne na dlouho…

V jeden moment, když jsme se podívali na naše věci, jsme viděli běžet opici, která si to mířila přímo k našim věcem.

Odhodila moje šaty pryč, pod kterými byla schovaná kabelka.

Opice sebrala mou kabelku a běžela s ní pryč nahoru do strmé stráně a ještě se na nás drze podívala. Hned jsme běželi ven z vody, ale snažit se chytit opici bylo opravdu nemožné : )

Přítel měl přece jen snahu opici nějak chytit, šel za ní kousek po strmé stráni a viděl, že opice je na stromě, telefon vyrvala z kabelky, i přesto, že šel dost špatně vyndat.

Kabelku, rtěnku i zrcátko zahodila a telefon si nechala. Telefon držela a prohlížela si ho.

Zkoušeli jsme na ten telefon zavolat, jestli ho potom třeba nepustí. Chvíli telefon vyzváněl a za chvíli jsme slyšeli z telefonu nějaké zvuky a šustění… musela ten telefon zvednout!

Večer jsem ještě zkoušeli na telefon volat, ale to už byl nedostupný. Nejvíce mě nevadilo ani tak, že jsem přišla o telefon, ale o ty fotky, které jsem v něm měla z Bali vyfocené.

Pár dní mě to dost štvalo, ale řekla jsem si: „Stanou se i horší věci, byl to jen telefon a fotky si můžu nafotit znovu.“

Navíc každému komu jsem to potom vyprávěla se to zdálo dost komické: „Opice ti ukradla telefon a ještě ho zvedla“? Každý se tomu smál a já jsem se tomu potom smála taky.

Pokud nejde o život a zdraví, tak i těm nepříjemným věcem, které se nám na cestách stanou, se jednou zasmějeme.

A v našich vzpomínkách tak zůstanou zážitky, které stojí za to vyprávět…