
Bylo 24. prosince, Štědrý den a já jsem trávila 5 týdnů ve svém vysněném Thajsku. O cestě do Thajska jsem snila několik let, ale dlouho to byla pro mě jen má fantazie… neměla jsem peníze na takovou dovolenou. Několik let jsem žila jen od výplaty k výplatě a stále jsem počítala peníze, co si můžu dovolit a co ne a cesta do Thajska to rozhodně nebyla.
Když jsem myslela na své sny a svou budoucnost, cítila jsem úzkost a nejistotu, bála jsem se, že mé sny se nikdy nesplní. Nevěřila jsem si, měla jsem hlavu plnou strachů a obav a nulové sebevědomí.
Potom jsem se naučila pracovat se svou myslí a díky tomu se v mém životě začaly dít zázraky. Procestovala jsem nádherné ostrovy Thajska a ocitla jsem se tak na místě, kde jsem vždycky toužila být.
Na dobrodružnou cestu po ostrovech jsme vyrazili ve čtyřech a bez cestovky. Cestu zařizoval a organizoval přítel, který uměl dobře anglicky a s cestováním na vlastní pěst už měl své zkušenosti.
Štědrý den jsme se rozhodli strávit na jednom z nejkrásnějších a nejznámějších z ostrovů Thajska na Kho Phi Phi, kde se poblíž natáčel film „Pláž“ s Leonardem Di Capriem.“
Na ostrov Phi Phi jsme připluli asi ve 12 hodin a šli jsme se ubytovat. Když jsme si trochu odpočinuli po cestě, řekli jsme si, že se půjdeme projít po ostrově a tak jsme vyrazili. Jen tak jsme se procházeli, užívali si typickou místní atmosféru ostrova a tropickou přírodu, nešli jsme za nějakým konkrétním cílem.
Potom jsme si všimli tabule zavěšené na stromě, která směřovala k nějakému vyhlídkovému místu. Šli jsme pomalu směrem k vyhlídce. Když jsme dorazili na místo, nestačila jsem se divit..
Ocitli jsme se neplánovaně na místě, jehož fotku jsem měla vylepenou doma na lednici, už od té doby, kdy jsem o cestě do Thajska snila!
Byla jsem z toho tak překvapená a chtěla tam ještě chvilku zůstat a vnímat magickou energii toho úžasného místa a mého splněného snu.

„Jednoho dne se ocitnete na místě, kde jste si vždycky přáli být.“
Ostatní se vydali na cestu zpátky. Já jsem se rozhodla ještě zůstat, chtěla jsem si užít ten nezapomenutelný výhled a svůj splněný sen. Po nějaké době jsem vyrazila na cestu zpět. Sledovala jsem romantický západ slunce, když se začalo stmívat. Vracela jsem se a najednou mě přepadl špatný pocit.
Snažila jsem se vzpomenout kudy jsme to vlastně přišli, ale přesně jsem nevěděla. Na cestu jsem se příliš nesoustředila. Po tmě vypadalo vše najednou úplně jinak…
Radostný pocit z toho úžasného místa vyprchal a vystřídala ho bezmoc… Měla jsem vybitý telefon, peníze na hotelu, anglicky jsem moc nerozuměla, neuměla jsem se domluvit a ke všemu jsem ani neznala název hotelu, kam jsme se ten den přijeli ubytovat.
Marně jsem se snažila najít hotel, kde jsme byli ubytovaní. Byla skoro tma a já jsem byla zoufalá. Chtělo se mě brečet.
„Co když to ubytování nenajdu?“
Už jsem se viděla, že tu zůstanu sama, bez peněz, bez pasu a bez letenky. Druhý den jsme se už měli přemísťovat na ostrov Ko Ngai.
„Co teď budu dělat?“ Napadaly mě ty nejhorší možné situace, co všechno by se mohlo stát.
Nevím, jak dlouho jsem tam chodila, když v tom se přede mnou objevil přítel, který mě šel hledat. Cítila jsem obrovskou radost a úlevu, že jsme se našli a přítel taky.

„Štědrý večer, Thajsko, Phi Phi“
Vrátili jsme se zpátky do hotelu, převlékly jsme se a vyrazili na štědrovečerní večeři na pláž. Byl to Štědrý den, na který opravdu nikdy nezapomenu… Tolik strachu a radostí v jeden den.
Ale jak se říká… Všechno zlé je k něčemu dobré a já jsem si díky téhle situaci uvědomila, že i když jsem na dovolené, kde já nemusím zařizovat vůbec nic, musím mít u sebe vždy nabitý telefon, peníze a hlavně musím znát název hotelu, kam jsme se přijeli ubytovat, ideálně i adresu. Pro každého asi samozřejmá věc, ale ne v tu dobu pro mě.
Po téhle mé zkušeností, kdy jsem se ztratila na ostrově, by mě nikdy nenapadlo, že bych já sama mohla někdy nějakou cestu naplánovat, zorganizovat a na místě vše sama domlouvat.

„Ale pokud tomu uvěříš, tak dokážeš vše, co chceš! Jak jsem se přesvědčila o pár let později…“